Blog

Konec...slovo, které obsahuje pět písmen. Pět písmen vyjadřující uzavření určité etapy našeho života. Minulost!

Bušení srdce, bolest hlavy, strach, třes, neklid...Znáte to? Já bohužel ano. Pocit něčeho nepříjemného v krku, co Vás dusí. Žaludek, který se obrací vzhůru. Třes jako při velké horečce. Nemožnost reálně přemýšlet a pracovat. Zvracení, brnění rukou a špatný spánek. Je toho mnoho a opravdu to není procházka růžovou zahradou. Je to strašák, který nás...

Víkend? Dlouho jsem netušila, co volný víkend znamená. Nestěžuji si, je to jen konstatování a byla to díky mé práci moje volba. Z dlouhodobého hlediska je celkem nemožné udržovat tělo i mysl v neustálém napětí, pracovním i osobním.

Karlovy Vary je moje oblíbené město. Nevím, čím to je. Becherovku už nepiju, oplatky jím jen tam, voda z pramenů mi fakt nechutná a na červený koberec jako V.I.P. hvězda jsem nikdy nebyla pozvaná :). Do toho všudepřítomně znějící ruština v posledních letech je dost šílená!

Slovo chtít ve mně dlouhá léta vyvolávalo sobectví. Něco chtít pro sebe mi mělo přinést něco navíc a v podstatě zbytečně. Dlouho jsem si neuvědomovala, jak je důležitý něco chtít jen pro mojí maličkost. Tím nemyslím toužit po nějaké věci, která nemá vnitřní hodnotu.

Ráno je úsvit, rozbřesk, jitro, svítání...Můžeme to pojmenovat jak chceme, ale je to hlavně začátek nového dne a pokračování naší životní cesty. I to ale může být zcela jinak. Někdo bude kráčet v cestě, po které jde a na někoho čeká nové dobrodružství.

S postupem času se na tento můj zcela zvláštní příběh koukám s humorem, ale věřte mi, že v tu chvíli mi bylo hodně ouvej:) . Byla jsem po rozvodu a prožívala dost těžké období. Absolutně jsem nic nečekala a najednou se objevil "on".

Už píšu deník celkem dlouho a prostě mně to nedá. Nedá se nepodělit o zkušenosti, které jsem netušila, že někdy získám. Vše začalo celkem nevině a já netušila, že poznám Sodomu i Gomoru :).

Každý máme ve svém životě a v tomto světě nějaký úkol a poslání. A to nám dává smysl života. Zanecháváme zde po sobě nějakou stopu. Život není jen o "povinnostech" a o tom "být a zemřít. "

Dnes je to přesně čtvrt století, co jsem dostala tu nejtěžší roli ve svém životě. Stala jsem se mámou! Je to tak dávno a zároveň je to stále tak živé. Ten pocit a emoce, které jsem prožívala byly obrovské.