Blog je zpověď, pohled, názor. Je to můj NOVÝ začátek. Začátek v novém životě po životě. Je to vyjádření mých pocitů - radosti i bolesti, lásky i samoty,úspěchu i pádu, dobra i zla. Sdílejte se mnou mé příběhy, kde se snažím ukázat, jak lze vstát a jít dál. Někdy s úsměvem, někdy s pláčem. Někdy sama, někdy s láskou.
Je to jako návrat domů po dlouhé době. Ano, tak to momentálně cítím a ač jsem občas zavítat "domů" chtěla, nějak jsem cítila, že ještě není ten správný čas. Najednou jsem pekelně začala přemýšlet o tom, co vlastně chci napsat. Byla to jako ztráta spontánnosti a to ke mně nepatří. Vše co jsem kdy psala bylo vždy od srdce, nic...
První krůčky většinou řešíme u batolat. Sledujeme jejich úsilí a houževnatost. Necítíme z nich žádný strach či obavy, jen neustálý chtíč to zkoušet a opět se posunout. Někdy až do úplného vyčerpání či nenadálého spánku neobratně malý človíček překonává překážky a nakonec je odměněn splněným cílem. Vidíme úsměv, nadšení a hlavně další impuls jít...
Každý nový krok, posun, zkušenost v životě a je vlastně jedno jak to nazveme, je spojený s nějakou "bolestí". Každé úsilí nebo změna nás něco stojí a teď mluvím o rovině emocionální. Já moc dobře vím, že sebemenší krůček v mém životě je něčím vykoupený a dost bolí. Zároveň nic není zadarmo a vím, že je vždy potřeba o...
"Zajíčkem" myslím nový rok. Čínský nový rok nastane 22.ledna, rozloučíme se s Tygrem a přivítáme vodního Zajíce. Zajíc je podle čínské mytologie vyvoleným znamením, sám Buddha jej kvůli jeho nezištnosti a dobromyslnosti vyzdvihl na samotný Měsíc. V Číně je zajíc symbolem prosperity, dlouhověkosti, míru, trpělivosti a štěstí. Voda je v čínské...
Na moment, který mě letos před začátkem léta vešel do života, jsem čekala téměř pět let. Ano, dlouhých pět let. Během té dlouhé doby, která se zdála nekonečně dlouhá, jsem prožívala různé emoce. Byl to pláč, zoufalství, nechuť do života, zrada, nepochopení, vztek.
Tento název berte s nadsázkou! Jelikož nejde o mé dítě, respektive děti, které jsem nikdy nezanedbávala a jsou pro mě vším, ale o mé psaní. Bylo neplánované, překvapující a jako dítě někdy nevyzpytatelné. První krůčky byly velmi opatrné a nezkušené, ale plné emocí a hlavně pravdy.
Začínám Ti psát a klepou se mi ruce, slzy mám v očích a cítím tlak na hrudníku. Jen jsem si slíbila, že jednou za rok Ti dám vědět, jak jsme prožili další rok bez Tebe. Vím, že nás máš stále na očích a pomyslně nás hlídáš. Cítím to někdy tak silně...
Od doby, kdy jsem vnitřně umřela a opět jsem se " probudila" uběhly téměř čtyři dlouhé roky. Pro někoho možná čtyři roky nic neznamenají, ale v mém životě bych je přirovnala k neskutečnému příběhu plného pádů, bolestí, slz, zvratů a ztrát.
Ráda bych se dotkla velmi citlivého období. Tím obdobím myslím dobu, kterou člověk prožívá po rozvodu. Je samozřejmé, že to každý kdo s tím měl tu čest, prožíval jinak. Je to ovlivněno plno faktory a to bych zcela rozebírat nechtěla. Jelikož často probírám vztahy i teď to nebude výjimka.
Pana božského asi většina z Vás zná ze seriálu Sex ve městě. Tento seriál mám moc ráda a víc než "pana božského" mám ráda Samanthu. Mám s ní tolik společného:) ... ale to až jindy.