Nebezpečné pronásledování

Pronásledování, slídění, obtěžování...to je stalking. Myslím, že tento šílený jev existoval vždy, ale díky sociálním sítím a mobilním telefonům se jeho výskyt mnohonásobně zvýšil. Bohužel! 

Mnohdy o něčem čteme, diskutujeme a vytváříme si obraz pomyslné situace. Máme pocit, že se nám to nikdy nemůže stát a pokud už ano, jak to budeme jednoduše řešit nebo se obrátíme někam, kde to vyřeší.

Věřte, že tento obraz a pohled na situaci je naivní a velmi zlehčený. V podstatě je to samozřejmé, prostě většinou tak reagujeme. Nejsme hlavní hrdinou v příběhu a tu pachuť strachu, kterou stalking má prostě necítíme. A věřte...není to jen strach, lekavost, podrážděnost, nervozita.

Je to hra s Vaším psychikou. Jsou situaci, kdy se cítíte paranoidní a máte pocit, že se zblázníte. Jdete ven a víte, že nejste sama, cítíte kroky i toho druhého nechtěného člověka, který nechce pochopit, že to tak nechcete. Jdete na večírek, do kina, na schůzku a všude je on.

Váš mobil nestíhá přijímat esemesky, kterých je za den tolik, jak u normálních lidí za týden. Zvonění už máte ztlumené, "musíte" být dle stalkera neustále na příjmu, aby se ujistil, že on je ten jediný, s kým máte možnost a chuť komunikovat, ale vy už nechcete!

Když tohle vše nestačí, jednoho dne přijdete domů a čeká Vás nechtěná pozornost, která by ženě za normálních okolností udělala radost, ale v tomto případě se Vám chce brečet a zvracet zároveň. Místo krásy vnímáte jen hnus. 

Stále je toho málo? Kontrola počítače, kabelky, diáře, a třeba i spodního prádla. Vaše psychika je na bodu mrazu. Máte pocit, že je to zlý sen a nechápete, co se to kolem Vás a s Vámi děje.

Přijdou hádky, prosby, domluvy, vyhrožování a výsměch. Stydíte se s někým o tom podělit, bojíte se odplaty a policie, pokud má Váš stalker dlouhé prsty, je marná. Máte pocit, že svůj život nemáte pod kontrolou a nemáte možnost to ovlivnit. Láska a nenávist!  

Nechápe jak Vás ničí a nerozumí tomu, že prostě nechcete jeho přízeň, zprávy, dárky...Pak je velmi tenká hranice, která přechází k domácímu násilí. Nastává vydírání oběti tím, že si "nechtěný" přítel něco udělá. Jeho snažení o naší osobu je neopětované, a tak navodit pocit viny a lítosti je další krok k totálnímu zešílení.

Takže situace, kdy máte chránit svůj život a ve stejný moment řešíte jeho zdravotní a především psychický problém, není výjimkou. Scény, hrubost, nadávky...vše se stupňuje. Jeden den Vám přijde třeba čtyřicet zamilovaných zpráv a druhý den uslyšíte sprosté nadávky, řev a strkanice. 

Prostě vítej na horské dráze, kterou osobně nesnáším. Byla jsem na ní připoutaná, jezdila sem a tam, zažívala strach a pocit šílenství, věřila a doufala, nebyla schopná odhadnout, co se bude odvíjet dál. Zda bude bič nebo cukr.

Vše je pryč. Ale je to opravdu tak? Následky jsou a chce to jen čas. Zároveň už cítím pozitivní změny. Normálně spím, neotáčím se venku každou chvilku, a raduji se z toho, že jsem volná jako pták. Ten pocit volnosti a svobody je naprosto nepopsatelný a omamný.

Vítej holka v novém životě!