Období po ...

Ráda bych se dotkla velmi citlivého období. Tím obdobím myslím dobu, kterou člověk prožívá po rozvodu. Je samozřejmé, že to každý kdo s tím měl tu čest, prožíval jinak. Je to ovlivněno plno faktory a to bych zcela rozebírat nechtěla. Jelikož často probírám vztahy i teď to nebude výjimka.

Budu opět jako vždy psát o sobě a je jen na Vás, zda budete souznít, chápat či odsuzovat. Jde vždy o úhel pohledu a tak je dobré k tomu přihlížet. Žila jsem dlouho ve vztahu manželském a to velmi dlouho, celých dvacet šest let. Měla jsem po svém boku jednoho muže a nikdy mě nenapadlo, že by to mělo být jinak. Měla jsem status  "vdaná" žena. Po rozvodu se to změnilo na "rozvedená"- volná, samotná a mírně neznalá poměrů, jak vše chodí :). 

Žena, která byla sice zklamaná, ale ne zapšklá a už vůbec ne otočená zády k novým známostem. V tu dobu jsem byla mírně naivní, ale procitnutí přišlo velmi rychle a můj status se změnil na "milenku". Málokterý muž ihned přiznal, že doma už nějaká paní je a já jsem a budu vždy ta druhá.

Říkala jsem si, můžu mít vztah s mužem, který patří k jiné ženě, večer se s ní miluje a usíná vedle ní? Dá se mluvit o lásce, flirtu, pobláznění? 

Pak se jednoho dne objevil "ON". Nemlžil, nelhal a vše řekl na rovinu. Mám ženu, děti a už dlouho cítím samotu. Necítím se jako muž, milenec, přítel. Starám se o syna, který potřebuje veškerou mojí péči. Byl pro mě výjimečný, inteligentní, vtipný a sexy. Měl obrovské charisma a naše spojení bylo omamné, řekla bych až "božské".

Denně mi volal, často překvapil nečekaným pozváním na kávu a to už ani nemluvím o společných výletech a nocích na krásných místech. Vždy zajistil péči o syna, aby mohl  odjet. Večery plné povídání, polibků, mazlení a neskutečné harmonie. Zamilovala jsem se a věděla, že nikdy k němu nebudu patřit. Nikdy nebudu víc a budu se časem trápit. 

Jednou mi řekl, že pokud vše opustí, přijde o vše. Bude stát u mých dveří s igelitkou a svým synem, o kterého celé dny pečoval. I tím mně velmi imponoval, protože který muž zůstane doma a pečuje o hendikepované dítě? Jeho žena dělala kariéru, byla z vysokých kruhů a to se jí do jejího úžasného života nehodilo.

Milovala jsem ho tolik, že jsem hodně přemýšlela, že do toho půjdu. Náš vztah se velmi prohluboval a jednou mi řekl...miluji Tě, ale nedokáže to. Nedokážu odejít a změnit Ti život. Jsi pro mě víc, než si uvědomuješ a odešel. Odešel domů a tím vše skončilo.

Byl to pro mě šok, nechápala jsem, vlastně jsem nechtěla. Byla jsem zraněná, bolavá a nešťastná. Utekl čas, pochopila jsem, trošku zase vyzrála. Viděli jsme se od té doby dvakrát, bylo to z mé strany spíš zjištění, že už jsem "zdravá" a vyléčená. 

Skončila další etapa mého života. První "láska" po rozvodu, první vztah se ženatým mužem a první facka v novém životě. Je to už zase minulost, ale i tato zkušenost mi nejen vzala, ale i dala. Status milenky jsem zažila ještě několikrát...