Úzkost...

Bušení srdce, bolest hlavy, strach, třes, neklid...Znáte to? Já bohužel ano. Pocit něčeho nepříjemného v krku, co Vás dusí. Žaludek, který se obrací vzhůru. Třes jako při velké horečce. Nemožnost reálně přemýšlet a pracovat. Zvracení, brnění rukou a špatný spánek. Je toho mnoho a opravdu to není procházka růžovou zahradou. Je to strašák, který nás ovládá a je v určitých momentech silnější. Chová se jako brzda, která Vám nedovolí se pohnout z místa a utéct. Omezuje Vás to, ale Vaše momentální řešení není boj, ale útěk.

Někdy mám pocit, že jsem jako křeček v kleci, který běhá v kolotoči a nemůže vyskočit. Obávám se situací, které předpokládám, že opět budou nepříjemné. Které jsem již poznala, prožila a mám se s nimi opět potkat. Je to pro mě krok do pasti, kam nechci a nevím, jak z toho utéct. Nevím, jak ven a jediné co vím, že NECHCI! 

Mozek jede jen jako stroj a nabíhají tam myšlenky, jak se tomu vyhnout a nezbláznit se. Tím je mi ještě hůř a cítím, že se nemůžu hýbat, dýchat a jen cítím, jak mi tečou slzy. Chtěla bych v ten moment utéct, schoulit se k někomu a cítit pocit bezpečí a neohroženosti. Cítím slabost, bolest, ohrožení a obrovský strach.

Zároveň v každém z nás je poslední kousek odvahy pro boj. Na boj s nepřítelem. Zkouším a dělám plno věcí...zhluboka dýchám, říkám si hezké věc, nepřítele v duši zesměšňuji...Bohužel to prostě nefunguje v takové míře, abych mohla fungovat, jak chci a umím, když nebojuji s tímto strašákem.

V očích okolí, které to samozřejmě vnímá, jste slaboch. Slabý článek, který je směšný a problematický, hysterický a nedospělý. To je další rána, která Vás tlačí ještě níž. Pocit selhání, nízkého sebevědomí a potupy. Hlavou Vám jde, že jste v podstatě výjimečná, inteligentní, citlivá bytost, která dokázala v životě plno velkých věcí, ale jakoby to byl pohled na Vaše druhé já. 

V momentu, kdy Vás ovládá strach a panika se cítíte jako velké opuštěné a vystrašené dítě, které se bojí. Které chce utéct a nekouká na okolnosti útěku. V tu chvíli jen vnímá, že se dusí a musí ven. Daleko od situace a prostředí, které ho vnitřně ničí a užírá. 

Vím, je to destrukce vlastní osobnosti a řešení je...zastavit tohle trápení. Buď sama, ale nejlépe s pomocí druhého...